původ názvu
jazyk
obyvatelstvo
doprava
podnebí
cestovní formality

měna
turistické informace
klima
geologie
fauna
flora

Korsika je po Sicílii a Sardinii největší ostrov ve Středozemním moři. Ostrov je dlouhý 183 km a v nejužším místě má o sto km méně. Zaujímá plochu 8778 km². Geologicky patří k Sardinii. Staří badatelé tvrdí, že jsou troskou někdejšího rozsáhlého kontinentu zvaného Tyrhénia. Oba ostrovy spolu kdysi souvisely. Při horotvorných pochodech ve třetihorách, během kolísání mořské hladiny, se nejprve ostrovy oddělily od pevniny a nakonec jeden od druhého. Nyní se mezi nimi táhne 11 km široká Bonifacijská úžina – Bocche di Bonifacio.

Příslušnost: Francie
Poloha: 80 km zapadne od Itálie,160 km jižně od francouzské Riviery,13 km severně
od Sardinie.
Rozloha: 8720 km², 965 km pobřeží.
Počet obyvatel: 220 000 z toho polovina žijící ve městech Ajaccio a Bastia
Nejvyšší kóta: Monte Cinto 2706m
Viza: Ne
Ostatní: Hornatá krajina, na vrcholcích lze i v létě nalézt sníh. Porost tvoří převážně
borovice (laricio pine), jedlé kaštany a korkové duby

1.) Božský rek Herkules měl svého času s bohyní Minervou dva syny, kterým dal jméno Corsus a Sardus. Oba stateční mladíci se krátili dlouhou chvíli dospívání provozováním hrdinství – jakoby svému otci z oka vypadli. Přející Herkules je v tom jen podporoval. Aby chlapcům poskytl nové pole působnosti, poslal je po moři na západ, kde měli osídlit dva ostrovy. Sardus přistál na větším, Corsa zanesly příznivé větry severněji. Od té doby se prý sesterské ostrovy nazývají Sardinie a Korsika.

2.) Starý korsický kronikář Johann della Grossa vypráví, že prý v Tróji žil statečný mladík, syn urozeného občana jménem Corsus, který doprovázel po západních mořích hrdinu Aenea. Při jedné ze svých cest se setkal s líbeznou Sicou, vnučkou zakladatelky mocného Kartága, Didony. Na první pohled se do sebe zamilovali. Protože Dido však lásce nepřála, unesl Corsus svou krasavici na zelený ostrov, který se od té doby jmenuje po obou milencích Cors – Sica.

Že Korsičané ve vnitrozemí francouzského ostrova nehovoří francouzsky, není vůbec nic divného. Po staletí se tu totiž mluví korsicky. Během dlouhé nadvlády Římanů se na Korsice rozšířila latina a udržela se jako hovorový jazyk mnohem déle než v Itálii. Neovlivnilo ji ani pět set let trvající barbarské a saracénské nadvládí. Když se v 11. století zmocnily ostrova Pisa a Janov, nalezly zde jazyk, který se vyvíjel z latiny zcela souběžně vedle italštiny. Považuje se proto korsičtina za dialekt latinský, nikoli italský. Plných 60% korsických slov má základ v latině.

Počet obyvatel neustále klesá. V roce 1901 žilo na ostrově téměř 300 000 obyvatel, dnes pouze polovina. V roce 1850 bylo na Korsice 150 000 ha obilných polí, dnes sotva 6000 ha.

Korsika je ostrov, takže doprava musí být kombinovaná. Nejčastěji se jezdí autem či autobusem do italského přístavu Livorno a odtud pak lodí do Bastie (existují však spoje i z Říma či La Spezie a Janova) nebo z francouzských přístavů Nice a Marseille do Ajaccia.

Letiště (Poretta) leží na ostrově nedaleko Bastie a představuje místo startu Antoina de Saint – Exupéry ke svému poslednímu letu.

Klasické středomořské. Zima bývá na Korsice šedivá: v přímořských oblastech panuje teplota okolo 10 - 12 °C, v horách (nejvyšší bod ostrova: Monte Cinto, 2 710 m.n.m.) je však zima se vším všudy. V létě je to jednodušší: sluníčko, teplo až horko. Teploty v srpnu dosahují ve dne 26 - 35 °C v noci 18 - 25 °C. Avšak vás nemůže překvapit, když v létě napadne trocha sněhu.

Cestovní formality: Adresa zastupitelského úřadu:

Korsika je součástí Francie, se kterou máme bezvízový styk. Žádné formality pro cestu typu víza apod. nejsou tedy nutné. Bezproblémová je i cesta na ostrov, protože projíždíme zeměmi Evropské unie, které rovněž žádné jiné doklady než platný pas České republiky nevyžadují. Česká republika nemá přímo na Korsice své zastoupení, s veškerými žádostmi a dotazy je tedy třeba se obracet na velvyslanectví v Paříži, sídlící na adrese 15, av. Charles-Floquet, tel.: 00/33/1/40651300, 45675490, 45672106, fax: 00/33/1/478345078.

Francouzský frank najdete už jen ve sbírkách numismatiků.Na ostrově,stejně jako ve Francii, platí evropská měna – euro.

Turistické informace::

Ve větším městech jako je Ajaccio, Bonifacio či Bastia najdete informační kanceláře, ve kterých si můžete zjistit prakticky cokoliv a získat základní informační materiály. Ve vnitrozemí a v menších městech, je to horší, jako určité informační středisko Vám mohou posloužit například pokladny u vstupu do památek.

Na pobřeží převládá středomořské klima s mírnou zimou bohatou na vláhu a s horkým suchým létem. V Zimě zde neklesají průměrné teploty pod 5°C.

Od 200 – 900 metrů sahá přechodná zóna, v níž se rozdíly mezi zimou a létem celkem vyrovnávají. Mrazy a sníh se objevují na Korsice v pásmu do 1500m.Nad touto hranicí převládá na Korsice typické horské klima: teploty v zimě klesají hluboko pod bod mrazu, sníh začíná padat v prosinci a leží do května. V té době prší při náhlých prudkých bouřích. Na podzim prší vytrvale a často se tvoří mlhy.

Legenda:
Teplota vzduchu: měsíční průměr denních teplot.
Sluneční svit: měsíční průměr v hodinách.

Korsika patří geologicky k nejstarším částem Evropy. Formovala ji téměř všechna geologická údobí. Od vztyčeného ukazováčku na severu Cap Corse až po nejjižnější Bonifacio probíhá ostrovem téměř kolmo přerušovaný hlavní hřeben, který dělí pevninu na dvě geologicky zcela odlišné části.

S průměrnou nadmořskou výškou 568 m n. m. je Korsika bezkonkurenčně nejhornatějším ostrovem Středozemního moře. Od severu k jihu se vnitrozemím táhne horský masív rozdělující pevninu na dvě geologicky odlišné části.

Starší, západní polovinu ostrova budují pevné prahorní masívy, troska někdejší Tyrhénie. Tuto část Korsiky tvoří vyvřelé horniny: žula, porfyr, diorit a další. Hory mají ostré skalnaté vrcholy, údolí jsou hluboce zaříznuta, sedla a průsmyky leží velmi vysoko a jsou těžko dostupné. K moři spadá pohoří velmi strmě. Některé výrazné vrcholy se na západě přibližují často až k pobřeží. V Portském zálivu to jsou například Capo della Vitullo (1332m), Capo d‘Oro (1306 m), Capo alla Vetta (1263m).

Na západní polovině ostrova se tyčí nejvyšší ostrovní masívy: Monte Cinto (2710m), Monte Rotondo (2625m), Monte d‘Oro (2391m), Monte Renoso (2357m) a l‘Incudine (2136m). Pozoruhodné je, že všechny leží v jedné přímé linii probíhající na jihovýchod. Masívy spolu však nesouvisejí, oddělují je od sebe příčná hluboká údolí.

Východní část Korsiky je mladší, vznikla také za zcela odlišných podmínek, proto má i jiný tvar. Geologové tvrdí, že byla postupně navrstvena na západní žulové jádro. Stalo se to prý ve třetihorách, tedy v geologickém novověku, který probíhal asi před šedesáti miliony lety. Proto tu nenalezneme žádné krystalické horniny, nýbrž pouze usazeniny, především břidlice a pískovce. Horstva v této oblasti nesahají k moři, ale pozvolna přecházejí do plochého pásu východního pobřeží. Vrcholy mají oblá a porostlá temena, doliny jsou ploché, úbočí mírná. Sedla zvaná bocca nepřesahují 550 metrů a jsou dobře schůdná. Většinu povrchu pokrývá macchie. Východní část ostrova kulminuje vrcholem San Pietro (1766m).

Mezi keři macchií žije spousta malých hlodavců, ale i želvy, ještěrky a neškodní hadi. Jedovaté plazy Korsika nemá. Macchie je neomezeným revírem lišek. Liška se v ní stala králem zvířat. Nežijí zde ani vlci, ani jiné šelmy. Poblíž lidských obydlí volně pobíhají drobní černí vepříci, nápadně podobní mladým divočákům. Není také nic vzácného potkat tady polodivokou černobílou rohatou kozu nebo volně se pasoucího oslíka. Nikdo se o ně nestará, nikdo je nehlídá, a přece je majitel najde vždy, kdy potřebuje.

Ozdobou korsických hor je divoká ovce muflon. Korsičané mu říkají mufra. Žije v nevelkých stádech jako kamzík, má i podobné zvyky. V tuhých zimách, když pastviny pokryje sníh, sestupují stáda do údolí, kde se docela samozřejmě a nebojácně přidružují k ovcím nebo kozám. Mladý muflon se dá ochočit, starý je plachý a tvrdohlavý. Často bývá zobrazován jako symbol korsické nezávislosti.

Na hmyz je Korsika bohatá. V macchiích dosud žijí zcela neznámé druhy velkých pestrých motýlů. nejnebezpečnějším tvorem na ostrově je pavouk zvaný malmignatta, kterému se v Malé Asii říká karakurt – černý vlk. Jeho neošetřené kousnutí prý působí postupné chladnutí končetin a snad i smrt. Odborníci tohoto centimetr dlouhého pavouka s třinácti červenými skvrnami na zadečku nazývají Latrodectes trecimmaculatus. Spřádá si pavučiny v prohlubních půdy a jeho obětí se nejčastěji stává pasoucí se skot. Po kousnutí do jazyka nebo do tlamy zvíře brzy hyne.

Korsické borovici se říká černá nebo také přímořská. Botanikové ji nazývají Pinus laricio. Má dlouhé silné modrozelené jehličí, černošedou kůru a mohutnou stavbu kmene, který dobře vzdoruje vichřicím i váze sněhu. Její koruna bývá v těchto polohách navrchu zploštělá.

Věčně zelené křoviny pokrývající více než polovinu ostrova. Pro tyto souvislé středomořské porosty vznikl právě zde na Korsice obecný název macchia a rozšířil se snad do všech jazyků. Je to jediné slovo z korsičtiny,které proniklo do světa.

Tyto silně pryskyřičnaté rostliny tvoří na celém povrchu ostrova téměř neproniknutelnou džungli. Větve keřů jsou navzájem propletené, houževnaté, ale narozdíl od kosodřevin většinou porostlé trny.

Složení a růst macchie se různí podle polohy, klimatu a nadmořské výšky. Na vlhčím východním pobřeží dosahují keře až 4 metrů, ve vyšších oblastech, zejména na severních svazích, se daří přízemním a zakrslým tvarům.

Korsická macchie je ze všech macchií nejpestřejší. Spatříme tu nejčastěji stromovité vřesy, lesknoucí se pistácie, světlezelené květy řešetláku, koberce žlutých kručinek, intenzivně vonící rozmarýn, modravou opojnou levanduli, tymián, vznešené kaliny, až dvoumetrové pryšce, jalovce, škumpy, vavřín, myrtu, tamaryšky a další.

Dá se v nich lehce ztratit orientace a lze lehce sejít z cesty.

Macchie byly po staletí domovem maquisardů, věčných psanců a běženců prchajících před nepřítelem, před zákony, před pomstou. Korsická příroda je jako stvořená pro boj a pro úkryt. Obojí jde spolu ruku v ruce. Pronásledovat a být pronásledován je věčný úděl naquisardů. “Čest nebo smrt”, hučely výstřely macchií tisíckrát za den. Čest, to je svoboda a svoboda znamená volnost.