Kulturní, historické a sportovní akce
Pochod Catenacciu
Svatá Lucie, patronka Korsiky
Krevní msta - vendeta

Architektura
Gastronomie
FLNC

       Korsika je ostrov, kde lidé vědí, jak slavit. Každá vesnice, a je jich více než 300, má svého patrona. průběh těchto slavností se zpěvy a tanci doprovází různé filmové a divadelní festivaly a sportovní akce. V noci zakončuje festival “paghjelles” – tradiční písně zpívané třemi zpěváky. Nejzajímavější historickou akcí je procesí Catenacciu, pořádaný každý rok v Sartene na Velký pátek
       Známou sportovní akcí je korsická rallye vedoucí úzkými silničkami táhnoucími se nad strmými srázy. Korsické hory jsou naopak dějištěm různých závodů na kolech a v běhu.

       Až do dnešních dnů se v Sartene zachoval prastarý zvyk: Každý rok na Velký pátek táhne městem od kostela ke kostelu strašidelné procesí – “Confrérie du Saint-Sacrement” (Bratrstvo nejsvětější svátosti) zvaný též pochod kajícníků “Le Catenacciu”. Muži jsou zahaleni v bílých kapucích, v nichž jsou vidět jenom oči, hledící z úzkých štěrbin. Pohřební bratrstvo v bílých kápích provází bosého kajícníka (největší hříšník a pouze radní ví, kdo se pod kapií skrývá) s řetězem na nohou, zahaleného v rudé kapuci a nesoucího na rameni těžký kříž (který váží více než 30 kg).

       Svatá Lucie se narodila v Noze, městečku na Cap Corse. Jako mladá dívka se odmítla účastnit pohanského svátku. Proto byla odsouzena a ukřižována ve svém rodném městě na příkaz místního prefekta Barbaruse. Na místě jejího ukřižování tryská prý kouzelný pramen. Její tělo bylo převezeno roku 734 před nájezdy Saracénů do Itálie. Části pozůstatků zůstaly ale v Noze v tamním kostele. Podobnost jejího utrpení s Kristovým ji učinilo svatou a stala se patronkou ostrova.

Zvláštní smysl pro čest a spravedlnost se odrazil v další korsické zvláštnosti – krevní mstě, zvané vendeta. V posledních letech téměř pětisetleté vlády Janova nad Korsikou neměli Korsičané téměř žádnou možnost prosadit své zájmy. Janov měl na vše monopol. Stavěl mosty a kostely, zabezpečoval hranice, rozšiřoval města, ale nepostaral se o žádné školy pro Korsičany. Kdo chtěl něčeho dosáhnout, musel odjet do ciziny. Nakonec i právo bylo jen za peníze. Tak začali Korsičané soudit podle svého, což vytvářelo nové řetězové tragédie. Mezi lety 1683 a 1715 stála vendeta životy 30 000 lidí.
       Vendeta a banditismus byly metlou Korsiky. Ostrovní historik Filippini uvádí, že v jediném třicetiletí bylo při krevní mstě zavražděno 28000 lidí. Jiný dějepisec odhaduje, že v letech 1359 – 1729 padlo za oběť vendetě na Korsice 330000 osob. Ještě v roce 1852 došlo na ostrově během půl roku k 99 vraždám.
       Postupem času vendeta a banditství přece jen poněkud pohasly a nástroje nenávisti ztratily znenáhla svou barbarskou formu.
       Poslední korsický bandita se jmenoval Francois Bornea. Po léta unikal spravedlnosti. V roce 1933 proti němu Francouzi vypravili dokonce vojsko v čele s generálem.Bornea se ukrýval dokonce v rakvi v hrobce. Poslední útočiště chtěl najít v klášteře. Když se vzdal policii, byl vyhladovělý, rozedraný, pološílený,...
       Obvykle to začalo urážkou nebo smrtí někoho z příbuzných. Láska k rodině je dodnes pro Korsičany náboženstvím, rodině je nadřízena pouze vlast. Sourozenecký vztah je na ostrově svatý a výrazy bratr, sestra vyjadřují projevy nejčistšího citu. Chce li žena vyslovit svou velkou lásku, nazve svého manžela bratrem. Sourozenecká a rodičovská láska jsou na Korsice nejvyšším a nejtrvalejším vztahem. Korsičan lehce vzplane a stává se nesmiřitelným nepřítelem. Donedávna si sjednával zadostiučinění sám. Neprosil se o státní spravedlnost. Jeho smysl pro právo a rodové tradice mu samy napověděly, co má dělat. Smrt mohla smýt jedině smrt. Krev za krev... VENDETA!!!
       Okamžitě po krvavém činu sahali příbuzní po zbraních a stíhali vraha. Pachatel obvykle mizel v macchii, bloudil po horách a žil s divokými ovcemi. Když jeho stopa zmizela, přebírali za něho zodpovědnost blízcí příbuzní. Vrah měl přece rodiče, bratry,... Ti si byli vědomi, že i jejich krev je vystavena vendetě. Chopili se rovněž zbraní a měli se na pozoru. Zabarikádovali se v domě – říkalo se tomu “inceppar la fenetre”, stavěli stráže a ven se odvážili jen ve větších, po zuby ozbrojených skupinách. Jsou známy případy, že v podobném stavu obležení a ve stálém strachu o život žili někteří Korsičané třeba patnáct let. Krevní msta však neusínala. Mstitel nezapomínal.
       - V Ajacciu se ve svém domě skrýval jeden muž plných deset let. Když se konečně jednoho dne odvážil na ulici, na samém prahu jeho domu ho zastihla při návratu mstitelova střela.
       Nepomstít se znamenalo u starých Korsičanů zneuctění. Kdo se zdráhal pomstít se, byl rodinou zavržen, ostatní ho nazývali rimbecco. Byla to nejtěžší urážka. Podle zákona z roku 1581 se za podobné křivé nařčení veřejně prořezával jazyk.
       Nad mrtvými se zpívaly písně pomsty. Byl li zabit otec, připevnila matka synovi na oděv útržek košile potřísněný otcovou krví. Měla jemu i všem ostatním stále připomínat, že je ve stavu vendety. Mstitel si nechal narůst vousy a neholil se, dokud svou oběť nedostihl. Msta se na Korsice stávala démonickou vášní. Jestliže byl vybyt celý rod a žádný mužský potomek se již nemohl pomstít, sahaly po zbrani ženy. Byli stejně nesmiřitelné jako muži.
       Po stopách banditů slídily kromě pronásledovatelů – mstitelů také policejní jednotky. Od dob, kdy Pasquale Paoli postavil krevní mstu mimo zákon, pronásledovaly orgány státní moci tvrdě každého provinilce. Boj v macchii byl krutý a nelítostný.

       Jestliže máte rádi hory, budete mít rádi Korsiku. Korsika je totiž nejhornatější ostrov ve Středozemním moři s více než 100 vrcholy přesahujícími 2000 m. A právě tato krajina vštípila místním městečkům a vesnicím nenapodobitelný charakter. Kamkoli se na Korsice vydáte, potkáte kapli, most, věž, či jinou zajímavost stojící za prozkoumání.
       Z prehistorie můžete obdivovat strážní věže vybudované mysterickou civilizací, známou jako totreánská kultura, stejně jako desítky menhirů představených například ve Filitose.
       Tato epocha byla vystřídána řeckou a římskou periodou. Fantastická kolekce artefaktů z této doby je vystavena v muzeu v Alérii. Přesto, že v této době střídala jedna kolonie druhou, charakteristické pro všechny bylo vinařství a pěstování ústřic.
       Ve středověku zaznamenaly rozvoj především oblasti Castagniccia, Nebbio a Balagne, ve kterých vzniklo mnoho románských kaplí a jednoduchých kostelů.
       17. a 18. století přináší sloh barokní. Z této doby se zachovalo mnoho kostelů, jejichž dekorativnost interiérů vás ohromí.
       Korsickou turbulentní historii dokládá množství městských opevnění, citadel a janovských věží, lemujících celé pobřeží.

Kromě množství architektonických památek je pro Korsiku typická místní kultura, řemeslo a tradice, mezi nimiž má své unikátní postavení gastronomie. Delikatesou je “prisuttu”, jemně krájená šunka z polodivokých prasat, krmených žaludy a kaštany, “figatelli” – játrové klobásky, vykostěná šunka z vepřových kotlet “lonzu”, nebo rolovaná šunka “coppa”. Všechny druhy šunky jsou nejprve nasoleny, poté se maso marinuje ve směsi koření, česneku a vína a nakonec se udí. Nejoblíbenější pokrmy na Korsice jsou jehněčí kotlety, pečené kůzle, ragů z kůzlete zvané “cabri či cabrettu”, grilované kančí maso s kaštanovou omáčkou – “cughaje”, či “riffiu”, což jsou jehněčí vnitřnosti. Typickým bezmasým jídlem je “pulenta” – kaše vyráběná z kaštanové mouky.
       Sýry jedí Korsičané po celý rok. Připravují se buď na slaný, či sladký způsob, polité alkoholem. Nelze se ani divit, když vám sýrový salát přinesou zalitý medem. Nejznámější korsický sýr je “brocciu” a vyrábí se z ohřátého ovčího nebo kozího mléka vmícháním syrovátky. Výborný je též ovčí krémový sýr Venaco.
       Na Korsice byly vyšlechtěny tři druhy vinné révy: bílé víno “vermentinu” vyšlechtěno v suchých oblastech ostrova, temně červené “niellucciu”, jehož nejznámějším představitelem je dědičné víno Patrimonio, obsahující min. 60% nielluccia, a narůžovělé víno rosé “sciacarellu”. Všechna značková vína, a je jich na ostrově 9, jsou označena AOC (appellation d‘origine controlée – soulad obsahu láhve s údaji na etiketě). Tyto oblasti též nesou označení Vin de Corse – Calvi, Ajaccio, Sarténe, Figari, Porto-Vecchio, Cap Corse, Patrimonio, Aléria a Corse.
       Pro Korsiku, stejně jako pro Francii, je typické popíjet v teplých letních měsících pastis, anýzový likér, ředěný vodou.

Fundation Liberte National Corse (Národní organizace pro osvobození Korsiky). S tímto nápisem se na Korsice setkáte téměř na každém kroku. Stoupenci této organizace usilují o odtržení Korsiky od Francie. Bouří se proti zvyšujícímu se počtu turistů přijíždějících na ostrov. Jejich projevy doprovází zatřené francouzské názvy na směrových tabulích podél silnic – především v horských oblastech. V horším případě jsou tyto tabule rozstřílené.